Co se v mládí naučíš…

Ten, kdo od malička propadl knihám, ví, že se jejich čtením vzdělává. Získá slovní zásobu a nebude zbytečně škobrtat při hovoru. Ti, co neustále používají gesta místo slov, vyluzují zvuky, že posluchač má pocit, že si budou muset odplivnout, nevypadají zrovna dvakrát chytře.
Ale můžou být. Klidně hovoří o závažném problému, ale díky svému celoživotnímu knižnímu strádání jim chybí slovní zásoba, díky které by hovořili plynule.
školní potřeby
Věty znějí stroze, spíš arogantně, i když to ten dotyčný tak nemyslí. On totiž neví, jak mluvit. Je samé eee, ehm, jakoby apod.
Možná se od dětství zabýval problémy, které ho dovedly ke studiu a následnému bádání, ale to provádí ve své laboratoři a zná jen odborné termíny, které neumí přiblížit prostému sluchu.
Vždyť čtení je ale tak hezké.
Musíte si uvědomit, že pokud své děti vedete ke čtení a tím nemyslím komiksy, nebo patvary používané v moderních knížkách pro děti, učíte je nejen vyjadřování a znalosti slov, ale také určitému rozhledu.
Oslovil mě šestiletý kluk (vzdálenější příbuzný), který mi dokázal dlouho vyprávět o počítačové hře, ale neznal žádné knížky. Problém ale byl, když jsem se ho několikrát zeptala, co mi vlastně říká, protože dost špatně mluvil. Byl z toho nervózní a jeho matka se na mě osopila, že mu prodlužuje dětství a dokonce na její žádost mu byla odložena školní docházka a to i přesto, že je narozen v první polovině roku. Zeptala jsem se, jestli chodí k logopedovi, ale byla jsem za špatnou, protože ho prý nebude trápit nějakým učením správné výslovnosti. Na to prý je dost času až ve škole.
obraz chlapce
Kde se tyhle matky vzaly? Proč neučí své potomky správně vyslovovat, jaký mají důvod, nečíst jim pohádky, nebo dobrodružné příběhy? Je to generace líných ženských?
Když jsem byla malá, tak maminka i babička se mnou zpívaly lidové písničky, ve čtení se střídala celá rodina, protože jsem milovala příběhy, kdy jsem si mohla představovat, jak všichni vypadají a jaké je prostředí, ve kterém se děj odehrává. Totéž jsem opakovala u své dcery, protože jsem to brala za správné.
Když nastoupila do školky, byly učitelky překvapené, že když učily děti lidovou písničku, že dcera ji umí. Jenže většinu dětí nebavilo zpívat krásné lidovky, a tak učitelky nosily cédéčka s moderní českou muzikou a celý den jim při hraní vyřvávaly písničky typu: Jede, jede mašinka.
Rezignovaly. Nechtěly být za ty zlé, co děti pořád nutí dělat něco, co samy nechtějí. Došly k závěru, že pokud je sami rodiče neučí mít vztah ke knihám, nebudou jim ani ony číst. Místo čtení po „o“, písničky.
Netvrdím, že všichni jsou takoví. Ale bohužel jich je až dost. Nezáleží na tom, jestli později mají před svým jménem titul, protože když otevřou ústa, padají z nich perly. Jejich vyjadřovací schopnosti pak v okolí vyvolávají otázku, jestli titul nemají koupený.
Věnujte se, prosím, svým dětem, je to pro jejich dobro. Opravdu to znamená vzdělávat je. Nešikanujete je, ani je netraumatizujete. Přeci nechcete, aby se řeč vytratila do zkratek, posunků a šišlání.

3.4
05