Jak napsat příběh?

Příběhy jsou velice zajímavou konstrukcí lidské mysli. S největší pravděpodobností nemohou existovat mimo lidskou mysl, a to tedy znamená že se jedná o naprosto unikátní formu komunikace a zábavy. S největší pravděpodobností neexistuje žádný jiný tvor, který by byl schopen příběh pochopit, natož vymyslet a dobře vystavět.
Jak tedy vyprávění poskládat? Nejjednodušší je držet se základní osnovy. Potřebujeme znát začátek, začátek začátku, konec začátku, který je zároveň počátkem středu, konec středu, který je začátkem konce, konec konce a uzavření.
sklad knih
Tyto části se pak ještě dají rozdělit dále. Půjdeme opět od začátku v čase dál a budeme vycházet z modelu, který zhruba 340 let před naším letopočtem zaznamenal a vypozoroval veliký myslitel Aristoteles.
První částí je takzvaná Expozice. Expozice je v překladu do češtiny jakési osvícení, nasvětlení, v našem případě tedy uvedení do věcí, které mají nějaký řád, nějak jsou běžné, zkrátka nějak fungují, a tak to je.
Přesuneme se do středové části, kterou si budeme dále dělit. To, co nám značí střed vyprávění je kolize. Kolize je něco, co vybočuje z běžného dění, ale je to stále ještě dobře uvěřitelný fakt. Může se jednat o setkání postav, nebo porouchané auto. Kolize je důležitá pro celý následující děj.
Po kolizi přichází krize. Krize je vlastně pouhý bod, do kterého se násobí, vrství a štosují jednotlivé kolize do takové míry, že z hlediska posluchače, čtenáře, či diváka, již více není prakticky snad ani možné nebo uvěřitelné. Můžeme se například dostat k ohrožení života hlavního hrdiny.
slunce nad mraky
Následuje peripetie, která se může do předchozích dvou zmíněných volně promíchávat. Jedná se o pocit, že to vlastně dobře dopadne. Pokud si toto slovo přeložíme z řečtiny, dostaneme doslovný překlad: chodíme okolo. Jedná se vlastně o jiný úhel pohledu na situaci, o její jakýsi popis.
Posledním stavebním kamenem vyprávění je pak konkluze. Jedná se o jakési rozuzlení, zakončení, uzavření celého děje.