Rozená babička versus babičkou z povinnosti

970x250-erotickepradlo2-1429533360.jpg

Každá žena tajně doufá, že se jednou stane maminkou. Když se ji to splní, užívá si to, co jen to jde. Jenomže to, že děti vyrostou, už oplakala ne jedna žena. A tak si později přeje, stát se babičkou. Protože být babičkou, je být druhou mámou a strážným andělem všech vnoučat. Někdy na to, ale žena připravená není a tyto role se ani nezhostí, protože ji to není blízké. I to se stává. Jaké jsou rozdíly mezi babičkou z radosti a babičkou z povinnosti?
panenka babička

ŽENA, KTERÁ TOUŽÍ PO TOM MÍT VNOUČATA

 Milá, vlídná, laskavá, hodná a štědrá, jednoduše nejlepší – to je babička! Když přijde to velké očekávané oznámení o vnoučeti, pro budoucí babičku je to, jako povel ke startu. Začne nakupovat oblečení, pořizovat výbavu a vše potřebné a nevyhnutné, co dítě bude potřebovat. Všechno mu chce dopřát a opravdu nikdy se neohlíží na sebe. Nic se na tom nemění, ani po narození vnoučátka, kterého se nemohla dočkat. Cítí k němu silný vztah, miluje ho od prvého okamžiku a ví, že mu chce být vždycky na blízku a po ruce. Těší se na každou návštěvu, vyjížďku kočárkem, svátky a narozeniny. Chce být na všech výletech, u všech jeho pokrocích a hlavně co nejvíc vidět, jak neuvěřitelně rychle roste. Taková babička dává vnoučatům především kus sebe.

babička a maminka
ŽENA, KTERÁ SE NECÍTÍ BÝT JEŠTĚ BABIČKOU

Zdá se, že jsou i ženy, které si nepřipadají vůbec staře a už vůbec ne na to, aby na ně někdo volal „babi“. Takzvané „aktivní babičky“, se jako babičky vůbec necítí. A taky, že je to na jejich vztahu ke vnoučatům, znát. Takové babičky se staví na návštěvu většinou jenom příležitostně, v mnoha případech, jen s úmyslem odevzdat dárky a jít. Povinnost jim takhle odpadá a můžou zase žít svým perným životem. Třeba mají nového přítele, nebo rádi cestují, tráví čas s kamarádkami u vína, nebo jenom chtějí mít poklidný život doma a chvíle pohody. Neznamená to ovšem, že jsou na své vnoučata jako na cizí, ale většinou jim místo lásky, dávají materiální dárky, co se samozřejmě dětem počítá. Co jim to, ale přinese do budoucna, se ukáže časem. Vždyť nejlepší a nejkrásnější vzpomínky z dětství začínají větou „Moje babička…“. A taková žena, která roli babičky nepřijala, jim toto kouzlo nabídnout nemůže.

Rozená babička versus babičkou z povinnosti
Ohodnoťte příspěvek