Zábavný středověk


Tehdy se pracovalo šestnáct až sedmnáct hodin denně (podle sluníčka) a v zimě maximálně dvanáct. Ovšem různé cechy povolovaly i tři a půl hodiny přestávky na oběd. Podle ročního období. Svátků, kdy se nepracovalo, bylo víc, než teď, to bychom jim klidně mohli závidět. Dohromady 90 dnů. K tomu se ještě připočítávali dny, kdy se pracovní doba omezovala díky církevním svátkům, kdy se sice pracovalo, ale pracovní doba byla o dost kratší.
vchod zříceniny


Samozřejmě, že nejvíc se na tyto dny těšili prostí lidé. Dá se říct, že středověk byl pro nějakou zábavu jako stvořený.


Lidé milovali svátky (na tom se nic nezměnilo) a rádi se věnovali tanci, pitkám a bujaré zábavě.


Venkované pořádali zabíjačky a hráli hry jako třeba kostky, které neměla církev v oblibě a neustále je pranýřovala, ale lidé si tuto hru nenechali vzít.


Podle ročních období se pořádali divadelní představení, turnaje, soutěže a hry, kdy proti sobě mohli soutěžit týmy z různých vesnic. O dožínkách se dokonce volili královny dožínek.


Pro dva hráče byla hra vrhcáby (Backgammon). Je to desková hra. Její původ sahá až ke starým Sumerům 5 000 let před naším letopočtem.
klenutý vchod


S hazardními hrami s kostkami se samozřejmě vyrojili i falešní hráči. Nejčastější úpravou bylo vybroušení části okraje, takže se kostka kutálela s určitou odchylkou. Nebo naopak byla jedna strana kostky zatížena.


Ale velmi oblíbenou hazardní hrou v krčmách byly karty. Původ karet se udává někam ke křižáckému tažení. Záznamy o nich hovoří již na přelomu 13. a 14. století.


Jejich popularita se táhla napříč všemi společenskými vrstvami. V českých zemích dosáhly největšího rozmachu v době po husitské revoluci.  Samozřejmě, že církev byla zase proti.


Her bylo několik. Flus, jejímž cílem bylo sestavení řady karet jdoucích po sobě, Trumfa, kde vyhrával ten, kdo měl krále, a mnoho dalších.


V krčmách se hrály kuželky, zvlášť ve městech se začínalo s kroketem, kulečníkem a dokonce zde mají své kořeny skořápky.


V hostincích, kam mířilo urozené panstvo se hrávaly šachy. Tato hra vznikla v 15. století v jižní Evropě úpravou perské hry šatrandž.


Už tehdy můžeme pozorovat, že gamblerství se táhlo všemi sociálními vrstvami. Proto Karel IV. řešil ve svém zákoníku Majestas Carolina zákaz hry v kostky všem obyvatelům Zemí koruny české. Zákoník ale nebyl přijat a tak hráči jak poctiví, tak falešní vysedávali dál v krčmách. Sem často zavítali i potulní kejklíři, zpěváci, mimové, hudebníci i tanečníci. To hlavně v době trhů a slavností. Jejich urozenější kolegové, nazývaní minnesengři chodili poskytovat zábavu panstvu.


Mohli jste se tu setkat s různými hudebními nástroji. Hrálo se na dudy, flétnu, fujaru, loutnu, niněru, šalmaj, ale také na různé bubínky a rolničky, které bývaly připevněné ke kotníkům.


Šlechta se bavívala lovem a sokolnictvím, turnaji, souboji se štíty, lukostřelbou a různými zápasy.


Jak je vidět, ve středověku lidé nejen hodně pracovali, ale dokázali se i bavit.


4.2
04